Rozhovor s lektorkou angličtiny: Práce mě baví, když můžu bavit lidi a něco je naučit

Co je na práci lektorky angličtiny nejzábavnější?

 

Odpověď je velmi jednoduchá: učení jazyků je to, co mě opravdu baví. Chuť (a možná i talent) na učení jsem zdědila od babičky a od matky. Když jsem byla malá, tak jsem posadila moje panenky na postel a vysvětlovala jsem jim to, co mě právě napadlo. Prvními reálnějšími oběťmi mých učitelských ambicí se stali moji mladší sourozenci.

 

Po střední škole jsem byla trochu nejistá, ale – asi jako boží znamení – ze dvou oborů vysokých škol, na které jsem se přihlásila, mě přijali na pedagogiku. A když jsme na univerzitě začali chodit na povinnou praxi, tak už jsem si byla jistá, že jsem našla právě to, co mnoho lidí hledá celý život.   

 

Vždycky jsem ráda pomáhala lidem. Když učím, tak mám pocit, že můžu studentům pomoci a dám jim něco, co oni chtějí a potřebují. Také je úžasný pocit, když člověk stojí u tabule, něco vysvětluje a najednou vidí ve tvářích studentů, že to pochopili a mají z toho radost. Jsem neustále v kontaktu s lidmi. V jazykové škole Empire pracuji opravdu skoro každý týden s jinými studenty a každý má trochu jiné požadavky, u každého funguje něco jiného. Baví mě najít ten určitý způsob komunikace, co zabere.

 

Samozřejmě je to i práce náročná. Jako lektoři se nemůžeme schovat za počítačem, nemůžeme pracovat ve vlastním tempu. Jsme neustále jako "ve vitríně", lidé nás pozorují, poslouchají a hodnotí. Musíme se přizpůsobit, sledovat reakce. Například se může stát, že se sice důkladně připravím na hodinu, ale moji studenti nereagují na jednotlivá cvičení tak, jak jsem to očekávala. V tom případě je třeba rychle zareagovat.

 

Jaké vzdělání jako lektorka angličtiny máš a jak ses k práci v jazykové škole dostala?

 

Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu na Slovensku a v Maďarsku. Státní zkoušky jsem složila v roce 2010 v oboru učitelství anglického a maďarského jazyka a literatury. Angličtinu učím asi pět let. Ještě jako studentka na univerzitě jsem začala učit malé děti a v posledním ročníku jsem už učila také v jedné jazykové škole. Po ukončení studia jsem tam ale nechtěla zůstat, chtěla jsem zkusit něco nového, takže jsem pátrala na internetu po pracovních nabídkách. Tak jsem našla inzerát jazykové školy Empire, kde právě hledali lektory angličtiny. Poslala jsem životopis, absolvovala náročný přijímací proces a tréninky a v říjnu to budou dva roky, co u nás v jazykovce pracuji.

 

Tak zaprvé samozřejmě vedení hodin angličtiny pro individuální studenti a pro skupinky. Učím hlavně všeobecnou angličtinu metodou Direct Method for English (kterou naše jazyková škola pro výuku používá), pak obchodní angličtinu a také vedu konverzační hodiny.

Naši metodici vždy nastaví učební plán, ale jaká bude samotná hodina, už závisí na lektorovi. Věřím, že hodina může být kvalitní a zajímavá jen tehdy, pokud je na ni lektor 100% připraven. Proto si před hodinami vždycky v hlavě připravím nějaký koncept: co chci naučit, a jak to chci naučit, jak bude hodina vypadat. Pak se „zahrabu“ do jazykových knih, slovníků, metodických příruček a sestavím celou hodinu. Tohle mě na mé práci opravdu baví a jsem schopná se přípravě věnovat tak dlouho až někdy zjistím, že jsem úplně zapomněla na jídlo :-).

V jazykové škole mám kromě lektorských povinností také funkci teamleadera – to znamená, že vedu jednu úžasnou skupinku lektorek. Každý den jsem s nimi v kontaktu, řešíme otázky týkající se rozvrhu, výukových hodin, metody a našich produktů. Klademe velký důraz na osobní vývoj a pokrok, proto máme spolu tréninky a workshopy, kde se připravujeme na výuku našich produktů. To znamená, že se naučíme a procvičíme si jednotlivé pedagogické schopnosti a zkusíme si ukázkové hodiny. Myslím si, že díky téhle super spolupráci mezi námi si můžeme pomoct a motivovat se navzájem.

 

Co nejčastěji lektor řeší se studenty a v čem jim může být nejvíce nápomocný?

 

Studenti se často ptají, jakým způsobem se dá zefektivnit jejich výuku, a jak by mohli rychleji dosáhnout lepších výsledků v angličtině? Sice je to těžká otázka, protože, jak už jsem řekla, u každého zabere něco jiného, ale čtení anglických knih a článků, sledování zpráv a sledování anglických filmů nebo seriálů mohu klidně doporučit každému.

 

Studenti také často chtějí znát můj názor na jejich úroveň angličtiny, neboť se stává, že nedokážou přesně rozpoznat, co jim opravdu nejde a na čem by měli zapracovat. Takže i v rámci skupinek je třeba přistupovat ke studentům individuálně.

 

A samozřejmě řešíme i ten samotný jazyk, studenti se hlavně ptají na obtížně gramatické jevy a také ocení, pokud je lektor naučí extra slovní zásobu týkající se jednotlivých konverzačních témat.

 

Studenti se mohou na nás lektory obrátit vlastně s čímkoliv, co se týká jejich studia angličtiny. Rádi pomůžeme v každém výše uvedeném ohledu. Také bych chtěla vyzvat naše studenty, aby se nebáli ptát, jestliže něčemu nerozumí, a pokud si s něčím nevědí rady. I když se jedná o organizační záležitosti, obraťte se na nás s důvěrou a my vás přesměrujeme na kompetentní zaměstnance naší školy.

 

Každý lektor angličtiny by měl jistě umět motivovat své studenty a odpovědět na otázku: proč by se lidé měli učit anglicky?

 

První důvod je, myslím, jednoznačný pro každého: usnadníme si náš vlastní život, pokud umíme anglicky, protože angličtina je jazykem mezinárodní komunikace. Setkáváme se s ní všude: v obchodech, na internetu, v televizi, atd. Také je pohodlné, pokud cestujeme, dorozumět se skoro všude na světě. Nebo stačí, když se podíváme na nabídky práce: nenajdeme téměř žádnou práci, žádnou pozici, kde zaměstnavatel nevyžaduje alespoň středně pokročilou znalost angličtiny.

Druhý důvod je méně praktický, ale pro mě přece důležitý: pokud se člověk naučí další jazyk, dostane se tak blíž i ke kultuře a umění daného národa. Lépe pochopí jeho chování, zvyky a názory. Zároveň si myslím, že je mnohem autentičtější a větší zážitek číst například klasickou literaturu v originále nebo se dívat na nějaký dobrý seriál bez dabingu.

 

Jak vypadá obvyklý den lektora angličtiny?

 

U této práce klasická pracovní doba neexistuje, rozvrhy lektorů se mění každý týden. Já obvykle začínám o osmé nebo deváté, ale někdy se stává, že mám hodinu už v sedm ráno u firemního klienta. To znamená, že učím studenty ve firmách i v naší jazykové škole. To samozřejmě vyžaduje hodně cestování, což může být vyčerpávající a hlavně v zimě i nepříjemné, ale alespoň jsem stále v pohybu a pro mě je to přijatelnější než sedět celý den na jednom místě za počítačem.

Učím větší i menší skupinky studentů (obvykle od 3 do 8 studentů) a také individuální studenty. U studentů v našich kurzech jsou populární hodiny vedené přímou metodou Direct Method for English (DME), konverzační hodiny a speciální hodiny, kdy například připravujeme studenty na maturitu, jazykovou zkoušku nebo na přijímací pohovor. Ve firemním segmentu je také vysoká poptávka po DME a konverzaci, ale i po obchodní angličtině.

Každý týden mám porady se svým týmem nebo s vedením naší pobočky, a jak jsem už zmínila, vedu tréninky a workshopy. A protože učení se jazyků nikdy není dost, sama se učím další jazyky – němčinu a španělštinu, samozřejmostí je neustálé zdokonalování vlastní angličtiny.

Konec mé pracovní doby je opravdu velmi pružný, pohybuje se mezi 13.00 a 21.00.

 

Máš jako lektorka nějaký zábavný postřeh z práce?

 

Skoro každý den se stane na mých hodinách něco veselého. Naši studenti jsou někdy opravdu velmi vynalézaví, například pokud se jedná o překlady. Z těchto chybných překladů často vzniknou pěkné slovní hříčky.

Nejvtipnější je obvykle to, že si mnoho studentů myslí, že neumím ani česky ani slovensky, protože mám cizí jméno a na hodinách hned od začátku mluvím pouze anglicky. Proto, pokud se chtějí na něco ptát, nebo něco komentovat, vše zkusí v angličtině. A pokud se s nimi na konci hodiny rozloučím i v češtině, tak jsou překvapení a řeknou: „Proč jste nám neřekla, že umíte česky? To bychom se s tou angličtinou netrápili!'' No a právě proto to neprozrazuji ;-).