How much are you tipping me? YOU HAVE TO TELL ME NOW.
Jaké mi necháte dýško? Řekněte mi to teď hned!
Obrázek: Don Brown
One of the things people get confused about while traveling is how much to tip in restaurants and bars, especially for Americans. Do we need to tip? How much do we need to tip? Do the locals tip? If the locals don’t, should we still tip to be nice? It’s the American way! In Australia and New Zealand, for example, they don’t expect a tip and waiters might even be insulted if you tip, so they get especially confused about this when they travel.
Jedna z věcí, která lidi na cestách mate (zejména Američany), je spropitné v restauracích a barech. Musíme nechávat spropitné? Kolik bychom měli nechat? Nechávají místní spropitné? A když ne, měli bychom my spropitné nechat, protože se to sluší? Protože to je přeci je, co Američani dělají, nechávají vysoké spropitné! Například v Austrálii a na Novém Zélandu od vás číšníci žádné spropitné nečekají a dokonce by se mohli urazit, když byste jim nějaké nechali, a proto jsou z toho zmateni stejně jako Američané, když cestují.
Here in the the Czech Republic, the answer Czechs usually give is to “round up” or try to make it an even amount (for example, you would pay 100 kc for a 90kc bill). Foreigners who live here say we should pay about 10%, because everyone knows many foreigners tip well. Americans in particular are known for this. One thing that people may not know about Americans, though, is how we tip.
Tady v Čechách, je normální u placení říct “zaokrouhlete to” anebo říct nějaké celé číslo. Třeba byste zaplatili 100 Kč za 90 Kč účet. Cizinci, kteří zde žijí, říkají, že bychom měli platit kolem 10 %, protože každý ví, že cizinci nechávají celkem hezké spropitné. Ale jedna věc, kterou asi nikdo o Američanech neví, je, jakým způsobem necháváme spropitné.
We usually tip well, most people say you should tip at least 20% in the US, because the minimum wage for waiters and waitresses in many states is only $2.13 an hour (lower than any other job), but we usually don’t want to tell the waiter/waitress how much we’re going to tip. We’d rather leave a nice surprise on the table when we leave. If we pay with a card, we can write the tip amount on the receipt after the waiter/waitress walks away. Otherwise, we leave money on the table for them to take later.
Obvykle necháváme velké spropitné. Většina lidí říká, že by se mělo dávat kolem 20% na spropitném, protože minimální mzda číšníků je v některých státech jenom 2,13 dolarů na hodinu (nižší než jakákoliv jiná práce). Obyčejně ale neříkáme, kolik chceme nechat. Radši jim necháme na stole hezké překvapení, když odcházíme. Když platíme kartou, napíšeme částku spropitného na účet po tom, co číšník odejde od našeho stolu. Jinak necháváme spropitné na stole.
So, when many foreigners pay in the Czech Republic, they take all the change from the waiter (which he usually doesn’t look happy about), then give him a coin or two back (which makes him confused) or we leave it on the table for him to find later. This seems normal to many people, because we aren’t used to having a conversation about how much we’ll pay. Sometimes, we want to do some quick math to make sure we give a nice tip. If we have to think of this while the waiter is standing in front of us, it can make us feel nervous. (It does for me anyway.)
Takže se většinou stává, že když cizinci platí v Čechách, vezmou si všechny drobné zpátky (číšník se samozřejmě netváří moc nadšeně) a potom mu vrátí dvě nebo tři mince (číšník se tváří zmateně), případně je necháme na stole, což je pro nás vcelku normální protože nejsme zvyklí se bavit o tom, kolik necháme jako spropitné. Někdy se také snažíme o trochu rychlé matematiky, abychom si byli jisti, že necháme dostatečně velké spropitné. Ale když nad tím máme přemýšlet s číšníkem v zádech, je nám to nepříjemné a znervózňuje nás to. (Mě teda určitě!)
These days, I’m trying to pay like a Czech person (with a nice American tip), but every time I pay, this is how it goes in my head:
“Oh, here comes the waiter with the bill. I can’t remember how much the svickova was… How many beers did I have? Two? Three? How much were the beers? 30? 35? The total shouldn’t be more than 250, right? Hmmm… I only have a 500 crown note. What’s an easy amount? 300? Is that too much? Oh no! He’s here.”
Já se snažím dávat zpropitné jako Čech (ale se spropitným jaké by dal Američan), ale vždycky když mám platit, v mojí hlavě se děje něco jako: “ Jé, už jde číšník s účtem. Nevím kolik stála ta svíčková. Kolik jsem měla piv? Dvě? Tři? Kolik stojí jedno pivo? 30? 35? Asi bych měla platit kolem 250, žejo? No, ale já mám jenom pětistovku. Kolik mám nechat? 300? Je to hodně? Ježiši, už je tady.”
“285, please.” (In my head) “Oh no! 300 will make it a small tip… So what’s a good amount?”
The waiter looks at me. His serious face (with no smile, of course) seems to say, “How much are you tipping me? YOU HAVE TO TELL ME NOW.“
I don’t know what to do so I hand him the 500kc and wait for him to give me change, then leave him coins on the table and hope he finds them later. Like I always do...
“Poprosím Vás 285.” (V mojí hlavě) “ Pane Bože! Když řeknu 300, bude to málo… Kolik mám nechat?” Číšník se na mě dívá s vážnou tváří (samozřejmě žádný úsměv) jakoby se mě ptal, “Kolik mi necháš? Musíš mi to hned říct!” Jsem bezradná, nevím co dělat, tak mu podám svou pěti-stovku a čekám na drobné, potom mu nechám nějaké mince na stole, přitom tak jako vždycky doufám, že je najde později.