Takový lednový den normální den v Praze.
Autor: Bára
18:25, úterý, Chodov. Právě mi skončila dvouhodinovka a já už skoro vstupuju do metra, když se podívám směrem k blízkému parku „and I swear to God”, že tam běhali dva malí zajíčci. Sice u nás v Bohnicích máme plno bláznů, ale vidět něco takového uprostřed office-parku, to přeci není normální…anebo potřebuju jenom drink?
Když už mluvím o tom drinku… Určitě si na jeden, dva nebo tři skoč se spolužáky, vždyť už určitě píšeš testy a každý úspěch (i neúspěch) se musí pořádně zapít. Hlavně se pak nezapomeň u Janičky přihlásit do dalšího semestru, ať je ještě místo ve tvé skupince. Jo, a taky si proleť anketu a určitě nám napiš, co se ti líbí, ale taky na čem si myslíš, že by třeba bylo potřeba zapracovat. Změna je život a my taky nechceme byt tvorové rutinní, že ano?
I am cold, are you?
18:29, stejné úterý, Chodov. Vcházím do metra, mám bundu, na hlavě kapuci, na rukách rukavice a na nohách zimní boty a pořád se třesu, jo ono je -5 ºC, tak to jo. Pamatuješ si, když jsem v létě psala, jak naše větráky nestíhají a teploty nás mordují u učení? Well, je tohle lepší? Já rozhodně dávám přednost létu, se zimou rozhodně kamarádi nejsme.
Food for thought
18:32, pořád ten samý den, Chodov. Jdu po schodech dolů, na nástupiště metra, za mnou jdou kluk a holka a najednou kluk nadšeně zvolá: “Hele naše metro!!!”, holka na to: “No a co, za 2 minuty jede další…”, kluk na to: “ Tss, to je vrchol lenivosti!” a já na to: “hahahahaha.”
Co si o tom myslíš ty? “Hurry” za každou cenu a vždy, nebo “no worries”? Pro mě platí zásada „every minute matters”. A ostatní naši lektoři by ti dokázali vyprávět:)
Pac&pusu,
B.
______________________________________________________________________________
I swear to God - na mou duši
cheers - nazdraví
I am cold - je mi zima
make sure - ujisti se
food for thought - něco k přemýšlení, neboli “brouk do hlavy”
every minute matters – „každá minuta dobrá“
no worries – bez starostí