Na Nový Zéland jsem se vybrala hlavně plná očekávání z krásné přírody. Doufala jsem, že uvidím kiwi ptáka, nádherné hory, nějakou tu sopku a hodně moře. Obavy z řízení velkého auta na levé straně sem-tam vyskočily z podvědomí, ale zaháněla jsem je svým přístupem „dopadne to určitě dobře“.
Autor: Adel
Ach ty stěrače
Jelikož jsem navenek vykazovala nejmenší známky stresu z řízení obytňáku na levé straně, byla jsem z naší party „vylosována“ já, jako první řidič, který nabere odvahu. Ukázalo se, že všichni známí měli pravdu, a na řízení vlevo si člověk celkem rychle zvykne. Co ale nikdo neřekl je, že i směrovky se zapínají z druhé strany volantu. Takže jsme já i celá parta místo nich pravidelně zapínali stěrače.
A „nejlepší“ bylo, že jsem po návratu do Prahy byla z toho soustředění na levou stranu tak zmatená, že jsem ve svém autě ještě několik dní zapínala směrovky po zélandsku, takže jsem opět zapínala stěrače.
„Kiwiho“ jen tak neuvidím anebo není Kiwi jako kiwi
Jakmile jsme dorazili na Zéland, řekla jsem si: „tak, a neodejdu, pokud neuvidím kiwiho“. Ještě dobře, že jsem svou přísahu nemusela opravdu dodržet. Kiwi je totiž noční stvoření a je dost těžké ho v přírodě spatřit. I když, vlastně jsem kiwi viděla hodně. Akorát že ovoce a lidi, a ne ptáka. Novozélanďané sami sebe volají Kiwis, a není to žádné hanlivé pojmenování. Naopak, jsou na něj hrdí. Tuto přezdívku dostali novozélandští vojáci v první světové válce. Vznikla dle jejich národního symbolu – ptáka kiwi. Ten vypadá jako velké tmavé kuře. Maoři ho tak pojmenovali dle zvuku, který vydává: „kiwi, kiwi, kiwi“.
Pro odlišení se v angličtině používají výrazy: kiwi-fruit pro ovoce a kiwi-bird pro ptáka.
Na sopce se dá i lyžovat
Vždy když si představím sopku, vybaví se mi dýmající kopec s kráterem. Třeba jako Etna na Sicílii. Proto mi přišlo vtipné, když jsme na parkovišti pod sopkou viděli lidičky s lyžemi a snowboardy. Černou lávu ve vyšších polohách pokryl sníh a tak tam vzniklo zajímavé lyžařské středisko. Kdybyste se tam chtěli vydat, hledejte Mt. Ruapehu, uprostřed severního ostrova.
Rozmanitá příroda na malém prostoru
Příroda je na Zélandu opravdu krásná. Nádherná jezera, vysoké hory, zvlněná krajina připomínající Toskánsko a nekonečné kilometry mořského pobřeží. Někdy krásné písčité pláže, jindy skály, na kterých burácí mocný příliv. Na měnící se časy přílivu a odlivu si třeba dát velký pozor hlavně na túrách. Mnohé stezky vedou při pobřeží a jisté úseky je možné přejít jen při odlivu. Už se pár turistům stalo, že museli dlouhé hodiny čekat zavěšeni na skálu, dokud voda neklesne. V chladném počasí se tak z krásné túry může stát pořádně adrenalinový zážitek.
Když to tak shrnu, dopadlo to všechno opravdu dobře. Domorodci jsou moc milí lidé, obytňák přežil naše řízení bez jediného škrábance a my jsme přežili řízení vlevo a 3 týdny spaní v autě bez psychické újmy. Jo, a věděli jste, že kiwi ovoce může být i žluté? Je to tzv. medové kiwi. Opět jenom na NZ (New Zealand) :)