Pigeon, snake or frog? Did it all.

Většinou vedeme diskuzi o tom, kdo už jaké lahůdky kdy pozřel a zde přichází i moje nejoblíbenější část, kdy studenty mohu vyděsit/pobavit tím, že už jsem na talíři měla holuba, žáby, hady či smažený hmyz. Studentům musím vždy vysvětlit, že za tuto zkušenost vděčím dvou letem v Číně, kde jsem mimo jiné začala sbírat své první učitelské zkušenosti.

Většinou následuje otázka, jak se někdo v sedmnácti letech dostane do Číny? Za mnohé vděčím organizaci United World Colleges, od které jsem po náročném výběrovém řízení dostala stipendium na školu Li Po Chun UWC v  Hongkongu. United World Colleges jsou školy, jejichž hlavním cílem je vzdělávat studenty z celého světa, a to nejenom po akademické stránce, ale i v rámci volnočasových dobrovolnických, sportovních a kulturních aktivit. V mém ročníku byli studenti z více jak sedmdesáti zemí a za dva roky jsem tak vystřídala spolubydlící z Hongkongu, Senegalu, Šanghaje či Jemenu.

Abych se ale vrátila zpět k tématu jídla. O čínské kuchyni a místním stravování by se dalo napsat několik knih, jídlo je jednou z nejdůležitějších součástí místního života. Čínské hůlky jsou dnes známé a běžně používané i u nás. Mýtus o tom, že s nimi sníte méně, se mimochodem ukázal jako mylný. Po několika dnech jsem se hůlkami naučila jíst i müsli na snídani. Zážitkem je i samotné stolování a praktiky s ním spojené, například to, že v některých restauracích vám první rundu čaje neservírují na pití, ale abyste si s ní umyli talíř a příbor. Při jídle je také potřeba být pohotový; za pomocí otáčivého kola ve středu stolu, které možná znáte i z čínských restaurací v Evropě, se často svádí boj o to, kdo z večeře ujme co nejvíce.

Jídlo se také pojí s místními svátky, před pár týdny se konal třeba Mid-Autumn festival, během kterého se ve velkém pojídají či darují mooncakes, neboli měsíční koláčky. Pokud byste chtěli zakusit ty tradiční, tak ty jsou vyrobeny z rýžové mouky a uprostřed vás překvapí vařený žloutek. Nicméně pro ty méně odvážné existují i zmrzlinové a další moderní varianty. U nás se mooncakes dají sehnat třeba na některých vietnamských tržnicích.

 

 

Charakteristickou aktivitou při těchto festivalech jsou také vystoupení dračího tance. Dračí tanec je společně se lvím tancem považován za chloubu čínského národa. Já osobně jsem měla tu čest se na své střední škole zapojit do družstva dračího tance, protože to byl první rok, kdy se tato volnočasová aktivita, do té doby určena pouze čínským studentům, otevřela i těm zahraničním. Díky tomu, že jsem se svými sto šedesáti osmi centimetry převyšovala všechny členky týmu a po několikaleté tenisové a basketbalové průpravě byla schopna udělat nejvíce kliků, jsem byla korunována na nosiče dračí hlavy. Během dalších let následovaly náročné tréninky a příprava na nejrůznější kulturní vystoupení, což vyvrcholilo v mém druhém ročníku, kdy jsme společně s chlapeckým týmem zorganizovali vystoupení na čínském kulturním večeru. Z toho pochází i následující video, schválně jestli mě tam budete schopni identifikovat.

 

Credits to Felix Vemmer

 

A výsledek mé lehce neobvyklé volnočasové aktivity? Kromě nabytí svalové hmoty (hlava draka vážila kolem deseti kilogramů, takže jsem měla často po několikahodinovém tréninku problém převléct si tričko) jsem se naučila mandarínské ekvivalenty pro „zvedni draka“, „polož draka“ a podobné velmi užitečné výrazy, ale hlavně, jako jediná Evropanka v týmu, jsem měla možnost poznat zblízka čínskou mentalitu. Mí spolužáci byli (a dodnes jsou) perfekcionisté, pro své sny často schopni obětovat mnohé; nicméně se také ukázali jako velmi otevření a ochotní mezi sebe přijmout cizince, a dokonce mu svěřit i tak důležitou funkci jako vést celý jejich tým. Ambicióznost a perfekcionismus mých čínských spolužáků často pramení z toho, že celá Čína je přelidněná a studentům již nestačí mít nejlepší známky, ale musí excelovat i v mimoškolních aktivitách, aby si jich vůbec někdo všiml.

Přelidněnost se neprojevuje jenom přehnanými nároky ve školství. Kromě zoufalé bytové situace, jež mimochodem také zapříčinila vznik příbytků, které často nejsou větší než pět metrů čtverečních (více si o tom můžete přečíst třeba zde), trpí také veřejné zdravotnictví. Na rehabilitace zranění se tu běžně čeká i čtyři měsíce, do té doby už tu bolest radši přechodíte nebo navštívíte lékaře praktikující tradiční čínskou medicínu. Kvůli kvalitnější zdravotní péči se do Hongkongu často vydávají rodit i maminky pocházející z vnitrozemí Číny. Nával rodiček tak přiměl místní nemocnice k tomu, že si ženy musí dopředu postele v nemocnicích na přesný termín rezervovat.

S vnitrozemní Čínou má Hongkong komplikovaný vztah. Mnozí z vás si jistě pamatují nedávné protesty, jejichž symbolem se stal žlutý deštník. Hlavním problémem je politická svoboda, jejíž úroveň značně poklesne, jakmile zamíříte směrem do vnitrozemní Číny. Ve vnitrozemí jsem měla možnost procestovat jak část venkova, tak několik měst a pracovat v několika místních školách, které se od těch pražských v mnohém liší, ale o tom snad jindy.

Závěrem bych chtěla říci, že by mne moc potěšilo, kdyby tento článek přispěl k tomu, že si začnete Čínu spojovat i s něčím jiným než jen s levnou výrobou nebo přílivem turistů. Třeba si tam i v budoucnu zajedete, abyste vlastní chuťové buňky potěšili nějakou místní specialitou a po návratu překvapili i našeho lektora, až se vás na příští konverzační hodině v Empire zeptá, co byla ta nejneobvyklejší věc, kterou jste kdy měli na talíři.